Use LEFT and RIGHT arrow keys to navigate between flashcards;
Use UP and DOWN arrow keys to flip the card;
H to show hint;
A reads text to speech;
132 Cards in this Set
- Front
- Back
|
Rozdíly eukaryotické buňky oproti prokarotické |
Nemá jádro, jen 1 chromozóm, 1 kruhová molekula DNA, nemá histony; orgány membránové charakteru nemá; není vyvinut cytoskelet; Buněčná stěna obsahuje murein; |
|
|
Organely eukaryotické buňky |
Cytoskelet- mikrotubuly, mikrofilamenta; cytoplazma; járdro s pórovitým obalem; jadérka (může být i více); endoplazmatické retikulum drsné/hladké (dle ribozómů); golgiho aparát; mitochondrie- dvouvrstvá membrána, vlastní DNA, vnitřní membrána tvoří přepážky; chloroplasty; peroxizómy; membránové inkluze inkluze |
|
|
Pohlavní rozmnožování |
Jedinec vzniká z haploidních gamet vytvořených gametogenezí- spermie (testes), vajíčka (ovarium). Gonochoristé jen jeden druh pohlavní žlázy, hermafrodité oba. Pohlavní rozmnožování zajišťuje variabilitu potomstva a odolnost populace vůči změně podmínek. |
|
|
Nepohlavní rozmnožování |
Nový jedinec vzniká z diploidní somatické buňky, popřípadě skupiny buněk jednoho rodiče. Potomstvo má shodnou genetickou informaci s rodičem. Životaschopnost může být omezena nepříznivými podmínkami. |
|
|
Druhy nepohlavního rozmnožování |
Dělení (podélné a příčné- prvoci; merogonie) Rozpad mnohob. jedince (někt. ploštěnky) Tvorba vegetativních pupenů ve vhodném obalu pro transport (gemmule u Porifera) Vnější pučení (nezmar) Vnitřní pučení (boubel u tasemnice) Jiné (strobilace medůzovců) |
|
|
Vnitřní oplození |
Spermie aktivně pronikají z vody do těla samice, popřípadě dochází k páření (pářící orgány přímo do samice) nebo k odkládání spermatoforů nasávaných samicí do kloaky. |
|
|
Vnější oplození |
Pohlavní buňky jsou buď nahodile vypuštěny do vody, nebo vypuštěny cíleně v blízkosti buněk opačného pohlaví. U žab dochází k těsnému kontaktu dvou jedinců. |
|
|
Partenogenze |
Vajíčka se vyvíjí bez účasti sermií. Vzniklí jedinci mohou být diploidní i haploidní, samci i samice. Nařpříklad u mšic po potlačení redukčního dělení v průběhu zrání vajíčka vznikají diploidní samice. |
|
|
Embryogeneze |
Po splynutí gamet se zygota začne rýhovat, nejprve synchronně, později asynchronně -> vzniká morula (plná, kulovitá). Po morule vzniká blastula s blastocoelem (dutina ve středu). Následně dochází k rozlišení na trofoplast kryjící povrch a vnitřní zárodečnou vrstvu z níž následně vzniká embryo. Následně probíhá gastrulace - přemisťování buněk z povrchové vrstvy dovnitř blastuly. Výsledkem gastrulace jsou zárodky se 3 zárodečnými listy- u triblastic se mezi ektoderm a endoderm vkládá mezoderm (u diblastic jen ekto a endo). Buněčné soubory zárodečných listů jsou specifikovány pro tvorbu somatických orgánů. Mezi somity vzniká druhotná tělní dutina zvaná coelom. Stěny somitů se mění na vnější straně na somatopleuru a na vnitřní na splanchopleuru, obě spojeny mezentriem. dutina prvostřeva je spojena s okolím blastoporem- prvoústy, které buď zůstavají ústy, nebo se stanou otvorem řitním (ústní otvor se tvoří na druhé straně). |
|
|
Výživa zárodku |
Ze žoutkové rezervy; u živočichů s malým množstvím žloutku vzniká larva. Vývoj vajíčka musí probíhat ve vodě, popřípadě musí být zabráněno vysychání pomocí obalů. U hmyzu je to kutikula, kde je jediný otvor- mikropyle pro spermii. U vejcorodých obratlovců vznikají zárodečné obaly- amnion, chorion, alantois; u placentálů pak placentou (soustava obalů) |
|
|
Získávání uhlíku a energie organismy |
Organismy potřebují k přežití dostatek energie, kterou získavají pomocí buněčné respirace (oxidační štěpení látek získaných z výživy, které uskladňují.) |
|
|
Anaerobní metabolismus |
U endoparazitů. Ke štěpení glukózy dochází v cytoplazmě bez přístupu kyslíku přes několik meziproduktů až na kyselinu mléčnou. |
|
|
Aerobní metabolismus |
U většiny živočichů. Štěpení glukózy, kdy za přístupu kyslíku dochází k uvolnění energie ze složitějších látek (tuky, proteiny, karbohydráty). Vzniká CO2 a voda. Probíhá v mitochondriích. |
|
|
Fototrofní organismy |
Organismy schopné využít E slunečního záření |
|
|
Chemotrofní organismy |
Organismy využívající E z chem. vazeb |
|
|
Litotrofní organsimy |
Organismy, pro něž je většina složitých organických látek nepřijatelná |
|
|
Organotrofní organismy |
Přijímají složitější organické látky, avšak větší koncentrace anorg. iontů je pro ně často toxická |
|
|
Generalisté |
Organismy schopné využívat široké spektrum zdrojů výživy. Musí mít řadu adaptací k překonávání obranných mechanismů kořistí, či hostitelů. Často dochází k morfologické adaptaci ústních orgánů a trávicího traktu pro příjem rozmanité potravy. Sosáčkem steak nesežereš. |
|
|
Specialisté |
Organismy schopné využívat jen úzké spektrum zdrojů. Musí se zdržovat v místě výskytu svého potravního zdroje, popřípadě jej vyhledávat. Často dochází k morfologickému přizpůsobení ústního ústrojí umožňující přístup k bohatému zdroji, ale znemožňující přístup ke zdrojům jiným. |
|
|
Monofág |
Potravní specialista živočich, který se živý pouze jedním druhem potravy. Třeba bourec morušový se živý pouze listy moruše. |
|
|
Polyfág |
Živočich, který se živý různorodou potravou buď rostlinného, nebo živočišného původu. Chroust obecný chroustá listy různých druhů stromů. |
|
|
Koprofág |
Živí se, ehm, výkaly jiných živočichů. Jsou to třeba chrobáci, vrubouni, larvy much etc. Existují i koprofilní rostliny. |
|
|
Detritofág |
Živí se mrtvou org. hmotou, především rostlinného původu. Většinou se specializuje na určitou část dekompozičního řetězce- nejprve hmyz, nakonec žážele. |
|
|
Trávení celulózy |
Je sice nejhojnějším potravím substrátem planety, ale schopnost jej trávit je vlastní jen málo druhům. Trávení probíhá buď díky endogenním celulázám (měkkýši, některý hmyz); nebo pomocí symbiotických organismů (bachořci v bachoru); nebo díky cekálnímu trávení (trávení ve slepém střevě); popřípadě se některé organismy živí spíše jinými organismy na povrchu detritu, nebo využívají produkty štěpení exogenních celuláz, které tyto organismy vylučují do okolí- celulóza pak není využívaná přímo. |
|
|
Zoogeografické členění suchozemských oblastí |
Nearktická Palearktická Jihoamerická Indomalajská Etiopská Australská |
|
|
Kontinentální drift |
Teorie vysvětlující vznik kontinentů postupným rozpadem jediného kontinentu zvaného Pangea. Probíhá neustále, díky pohybům litosférických desek, bývá to několik centimetrů ročně. Důkazem mohou být např. fosilie stejného druhu na různých kontinentech. |
|
|
Areál |
Území, kde je rozšířen určitý sledovaný taxon. Na tomto území dochází k rozmnožování, vývoji mladších ontogenetických stádií, přijímání potravy a etologickým projevům všech vývojových stadií. |
|
|
Refugium |
Místo, které se vlivem stabilizovaných vlastností půdy, podnebí, či malé konkurence stal ,,útočištěm" reliktních druhů rostlin a živočichů. Často to bývají skály, ledovcové kary, rašeliniště či prameniště. |
|
|
Síťové mapování |
Systém, kdy se za jednotlivé zobrazovací plochy slouží místo obvyklých území a okresů mnohem přesnější síťové plošky (čtyřúhelníky) odvozené ze systému rovnoběžek a poledníků. Dají se dále podrobněji člěnit. |
|
|
Endemit |
Druh, který se vyskytuje pouze na malém území, nebo ve vrazně vymezené zeměpisné oblasti. |
|
|
Kosmopolitní druh |
Druh, který osídlil podstatnou část zemského povrchu. (Např. synantropní škůdci) |
|
|
Evoluce |
Proces hromadění postupných změn ve vlastnostech populací a organismů, založených na změnách jejich genofondu od jedné kvalitativní úrovně ke druhé. Evoluce nesměřuje k předem danému cíli! Uplatňuje se na živých soustavách, které musí být schopné se rozmnožovat. Zásadním principem evoluce jsou změny v DNA organismu při replikaci, která není nikdy bezchybná- chybám se říká mutace, které bývají z větší části upraveny, pokud nějaká mutace opravena není, jsou teprve poté ,,postižení" jedinci podrobeni selekci... Stavební plán organismu je odpovědí na vnější prostředí- tím pádem jsou občas ve výhodě organismy jednodušší. Z genetického pohledu je propagována teorie sobeckého genu, kdy evoluce nevybírá celé organismy, ale pouze jednotlivé geny. Zájmem genu je replikovat co největší množství sebe sama, bez ohledu na to, v jaké schránce. |
|
|
Přírodní výběr |
Adaptivní výběr. Kritéria jsou stanovena okolní živou, i neživou přírodou. Je důsledkem principu boje o přežití, tzn. aktivity organismů zaměřené na uchování života a zabezpečení potomstva. Tato aktivita podmiňuje účelovost ve stavbě a funkcích organismu. Např. v přírodě uspěje jedinec s lepšími ochrannými mechanismy, nežli jedinec s krásným zbarvením. |
|
|
Pohlavní výběr |
Neadaptivní výběr. proces ovlivňující průchod genů na základě upřednostňování jejich fenotypu rozmnožujícími se jedinci při volbě partnera. Nepřispívá lepšímu přežití, či vyhledávání potravy v daném prostředí, někdy dokonce naopak. Příklad pavího ocasu či prapodivných ozdob rajek budiž důkazem. |
|
|
Rodičovský výběr |
Neadaptivní výběr. Hlavní kritéria nastavují rodiče při opatrování mláďat. Například nemá-li jedno z mláďat dostatečně oranžový zobáček, který rodiče mají za cíl při rozdělování potravy, bude toto mládě mezi ostatními sourozenci znevýhodněno, ačkoli může být pro přežití vybaveno lépe než oni. |
|
|
Vývoj nepřímý a přímý |
Nepřímý- Přes larvální stadium, larvy dosahují dospěosti metamorfózou. Přímý- Rodí se mládě. |
|
|
Palingenetická larva |
Vzniká v případě malého množství žoutku, nepodobá se dospělci. (trochofora u žahavců, veliger plžů a mlžů) |
|
|
Cenogenetická larva/ mládě |
Má rysy dospělce a složitou stavbu (larvy hlístic, hmyzu, pulci obojživelníků). Existují i přechodná stadia (glochidium, onkosféra tasemnic). |
|
|
Zdroje variability v populacích |
Mutace, u sexuálně se množících organismů i rekombinace. |
|
|
Mutace |
Její podstatou jsou změny ve stavbě DNA způsobené chemickými či fyzikálními faktory, mutageny. Mutageny mohou být např. silné záření, silé oxidační látky. Ve šlechtění se používá záměrná indukce mutace kvůli získávání nových druhů- vysokoprodukční mikrobiální geny, nové odrůdy rostlin... |
|
|
Rekombinace |
Nové uspořádání alel vzájemně vázaných genů na stejném chromozomu potomstva křížence (ve srovnání s rodiči). Probíhá pouze při pohlavním rozmnožování! |
|
|
Živočišný druh |
Neboli species. Nejčastěji chápán jako soubor jedinců, kteří si navzájem vyměňují gen. informaci a jsou schopní mít plodné potomstvo. |
|
|
Morfospecies |
soubor jedinců, kteří jsou si navzájem morfologicky podobní... Problematické kvůli značné variabilitě. Časté jsou i rozdíly v rámci druhu (chemické, akustické signály etc.) |
|
|
Biospecies |
Soubor populací tvořící uzavřené rozmnožovací společenství, reprodukčně izolované vůči jiným druhům, které zaujímají stejnou niku. Druh splňující tuto definici je složený z jedinců odlišených individuálním vzhledem (ne všichni havrani v hejnu vypadají úplně stejně, ale je to jeden biospecies) |
|
|
Etologie |
Vědní zoologický obor zkoumající chování živočichů. Základním úkolem této disciplíny je sledování chování určitého živočicha či druhu v určitém přirozeném prostředí, srovnávání chování jednotlivých druhů určité systematické skupiny, porozumění významu chování živočicha či druhu a zjištění způsobů, jakými se přizpůsobil určitému životnímu prostředí. Je uzce spjata s ekologií, protože chování živočicha je projevem jejich ekologické adaptace na životní prostředí a odráží jejich fyziologické stavy. |
|
|
Reflex |
řetězec podmíněných odpovědí živočicha na zevní podněty. Je zrpostředkován nervovým systémem. |
|
|
Instinkt |
Chování založené na vrozeném naprogramování, které je ovšem modifikovatelné během života jedince, protože je ovlivňování prostředím. |
|
|
Taxe |
Neboli topická reakce je pohyb jednoduchých organismů, jehož míra a směr je určena směrem působícího podnětu. Organismus se pohybuje buď od zdroje či ke zdroji podnětu. |
|
|
Habituace |
Neboli návyk, při němž v organismu postupně klesá odpověď CNS a smyslových receptorů na opakované či dlouhotrvající podněty, které nejsou spojeny ani s odměnou (pocit libosti), ani s poškozením (bolestí) a ztrácejí tudíž pro organismus informační význam. Např. žije-li někdo na ledovci, postupně přestává vnímat tu strašnou zimu. |
|
|
Imprinting |
Neboli vtištění je vtiskování daných jevů či chování, především u zvířat, mláďata musí v určitých fázích svého vývoje např. slyšet zvukové projevy rodičů, jinak se jim nikdy nenaučí. |
|
|
Domestikace |
Dlouhodobý mnohogenerační proces výběru určitých živočichů s požadovanými vlastnostmi a fixace těchto vlastností v cíleném chovu. Čerstvě chycené zvíře lze pouze ochočit, nikoli domestikovat! Domestikovaná zvířata musela mít vždy vhodný typ chování a vhodnou sociální strukturu, jinak nemohla být domestikace úspěšná. Domestikace byla úspěšná především u těch druhů které měly skupinové chování s fixací na vůdčího jedince. Domestikovaná zvířata mají sníženou inteligenci. |
|
|
Skupina Animalia |
-Mnohobuněčné organismy -Buňky nemají plastidy ani buň. stěnu -Mají minimálně 2 zárodečné listy -Jsou chemoheterotrofní- buď se autotrofy živí, nebo jsou s nimi v symbióze -Přibližně třetina kmenů má parazitické zástupce, některé kmeny čistě parazitické -Nejjednodušší živočichové jsou asymestričtí a nevytvářejí pravé tkáně (Porifera, Placozoa) -Ostatní pravé tkáně vytvářejí a jejich souměrnost se vyvíjí od radiální (Cnidaria, Ctenophora) po bilaterální -Diblastica - ekto a nedoderm, radiální s. -Triblastica - ekto, mezo a endoderm, bilaterál. s., možnost druhotně radiální (Echinodermata) - Nižší živ- dýchání celým povrchem těla, TS-láčka -Vyšší živ- dýchání žábrami, vzdušnicemi, či plic. vaky, TS- trávicí trubice |
|
|
Parenchym (Tělní dutina u Triblastica) |
Parenchym- vnitřní prostory mezi orgány jsou vyplněny buňkami parenchymu a vlákny interticiálního materiálu.Parenchym je síťovitá struktura (pravděpodobně syncitiální) tvořena výběžky mezenchymového typu. Intersticiální prostor vyplněn tekutinou často bohatou na glykogen. Buňky parenchymu se často účastní na sacharidovém metabolismu a transportu. Není to tělní dutina v pravém slova smyslu! PLOŠTĚNCI |
|
|
Pseudocoel (Tělní dutina u Triblastica) |
Nepravá tělní dutina bez vnitřní výstelky vyplněná tekutinou. Jsou zde uloženy vnitřní orgány, tekutina díky svému tlaku vůči kutikule udržuje tvar těla. HLÍSTICE |
|
|
Coelom (Tělní dutina u Triblastica) |
Pravá tělní dutina, mezoderm tvoří vrstvu vystýlající dutinu. Vtvoření coelomu podnítilo i tvorbu nových, zdokonalených org. soustav (metanefridie, CS, SS) KROUŽKOVCI |
|
|
Prostomia |
prvoústí - zachovalá poloha embryonálních úst z gastruly |
|
|
Deuterostomia |
Prvoústa přeměněna na řitní otvor, ústní otvor prolomen na opačném konci (ostnokožci, polostrunatci, strunatci) |
|
|
Porifera: charakteristika |
Charakteristika: Většinou asymetrické, nízký stupěň intergace těla, tělo s průtočnými systémy, bez pravých tkání, nemají TS, DS, S ani CS, oporný skelet tvořen spongiovými vlákny a jehlicemi (opál, kalcit, aragonit; bývají pravidelné, hvězdicovité, ale nemusí, někdy vybíhají z těla); měňavkovité buňky v těle jsou částečně nezávislé- jsou to pinakocyty- kryjí povrch těla, pórocyty- mají kanálek k nasávání vody- uvnitř těla, archeocyty- zárodečné buňky v mezoglee, amébocyty- pohybové, rozvod živin po těle, schopnost fagocytózy, sklerocyty- tvoří jehlice, spongocyty- pružná látka spongin, choanocyty- mají bičík a plazmatický límeček- filtrace potravy z vody, lofocyty- možná nervové buňky? R: hermafrodité - oplození v mateřském jedinci, tamtéž dochází i k rýhování- ze zygoty je bičíkatá larva, která se po dosednutí rozroste v novou houbu. Nepohlavní rozmnožování- fragmentace či archeocyty- vznik gemmule v ochranných obalech v nepříznivém období. |
|
|
Porifera: Základní stavební typy |
Askon- nejjednodušší s velkou dutinou uvnitř Sykon- složitější- stěna vchlípená do těla houby Leukon- nejdokonalejší, s redukovaným spongocoelem |
|
|
Askon |
|
|
|
Sykon |
|
|
|
Leukon |
|
|
|
Zástupci Porifera |
HOUBY VÁPENATÉ (mořské, jehlice z uhličitanu vápenatého; h. voštinatá) KŘEMIČITÉ (jehlice z oxidu křemičitého, netvoří kolonie; h. pletená [Venušin košíček]) HOUBY ROHOVITÉ (sponginová vlákna; h. rybničná, h. říční, h. koňská, h. mycí, h. pohárová [Neptunův pohár]) |
|
|
Ctenophora: Charakteristika a 3 zástupci |
Symetrie biradiální (roviny tykadlová a orální) Na tykadlech koloblasty (lepivé buňky) Difůzní NS, na smyslovém pólu je statocysta Pohyb pomocí 8 podélných žeber Hermafrodité, po oplození vzniká larvální stadium připomínající Pleurobrachia Je jich málo Typhocoela: hruškovka obecná žijící v Baltském moři Cyclocoela: pásovnice venušina, žebrovka vejčitá |
|
|
Cnidaria: charakteristika, TS a NS |
Většinou radiální souměrnost; forma polypa a medůzy- medůza je polyp otočený vzhůru nohama; mají knidocyty (obrana a lov); poměrně početní; většinou mořští v malých hloubkách; některé druhy nebezpečné i pro člověka. DS CS- chybí zcela SS: primitvně vyvinuta Volně pohybliví- bývají solitérní (čtyřhranky, medůzovci) Přisedlí a pasivně plovoucí- kolonie; noví jedinci vznikají pučením bez následného oddělení-> specializovaní jedinci Mají vakovité tělo s jedním otvorem, silná vrstva mezogleje a slepá trávicí dutina (láčka) - 1 otvor zároveň přijímací i vyvrhovací, může být složitě větvena do systému kanálků vyplněných tekutinou- rozvod živin, kyslíku a CO2 po těle. NS: rozptýlená (difúzní) (zde poprvé NS!); smyslové orgány koncentrované podél okraje zvonu v ropáliích- statocysta, chemoreceptory, jednoduché oko. U přisedlých je vývoj smyslových org. potlačen |
|
|
Cnidaria: vývojový cyklus |
Metageneze (pohl. a nepohl. stádia- polyp a medůza): Z volně plovoucí larvy- planuly se vyvíjí polyp->příčným zaškrcováním vrcholové části dochází k tvorbě malých volně plovoucích medůzek- efyr. U koloniálních druhů: k pučení a odškrcování efyr dochází na povrchu kolonie na koncích gonozoidů. Vývojové cykly jsou různě modifikovány, místy chybí stadia polypa/medůzy |
|
|
Cnidaria, třídy |
Hydrozoa: v z.s. polyp; metagenetický vývin, 23 typů nematocyst; Hydropolypy- polypy bez přepážek; dochází k pučení a koloniálnímu propojení polypů láčkou- různé specializace ->Nezmar zelený, nezmar hnědý, měchýřovka portugalská, medůzka sladkovodní Scyphozoa: Metageneze, střídání polypa a medůzy; strobilace; Polypy s láčkou se 4 septy; 3 typy nematocyst ->talířovka ušatá, talířovka obrovská, kořenoústka plicnatá Cubozoa: polyp přechází v medůzu bez strobilace; živí se rybami- silné toxiny, které je možno neutralizovat vařením. ->Čtyřhranka portugalská Anthozoa: pouze polypové stadium, endo i exo skelet+ osní skelet (CaCO3, rohovina, gorgonin, chitin); ektodermální hltan sestupující do láčky Osmičetní: 8 zpeřených chapadel - Korál červený, pérovník červený Šestičetní: 6 nezpeřených chapadel- sasanka koňská, větevníci |
|
|
Sladkovodní žahavci |
Hydromedúzy: Medúzka sladkovodní- málo vyvinuté polypové stadium. Medúza dorůstá 2cm, v ČR řídký výskyt- zavlečena ze Severní Ameriky s vodními rostlinami; žahavý lem na okraji zvonu Nezmaři: Nezmar hnědý: nejběžnější, kolem 1cm, při podráždění se dovede smrštit na velikost špendlíkové hlavičky; pohyb píďalkovitý, popřípadě lezení pomocí chapadel. Rozmnožování pučením, na podzim i pohlavně- oplozená vajíčka Nezmar zelený: symbiotické řasy rodu Zoochlorella- zelená barva; V čistých vodách, vídán nejčastěji na jaře. |
|
|
Myxozoa: význam, zástupci |
Druhotně zjednodušení parazité tkání a orgánových dutin Častí endoparazité ryb a jiných obratlovců, ale i mechovek (u těchto zachována svalová vlákna); šíření vícejadernými sporami s několika pólovými váčky a s vymrštitelným vláknem, kterým se uchycují na tkáni hostitele. Zástupci: Rybomorka pstruží (vrtohlavost lososovitých ryb- napadá chrupavčité pouzdro lebky a páteře, poškozuje rovnovážné ústrojí- velká mortalita), Rybomorka kapří (slezina, svalovina a slinivka kaprovitých); Myxidium liberkuhni; Spaerospora renicola |
|
|
Myxozoa: vývojový cyklus |
Zralé spory opouští tělo ryby (úhyn, oděr) a pokračují svůj vývoj v těle kroužkovce ve vegetativní i sexuální fázi; nakonec jsou vytvořeny aktinospory jiného typu s radiální souměrností, mají dlouhé plovákovité přívěsky; ryba je infikována průnikem zárodků z aktinospory kůží či žábrami; v těle ryby vznikají mnohobuněčná plazmodia, která se dále množí pučením-> nakonec vznikají z jednoho plazmodia 2 spory s dvoubuněčným obalem a vymrštitelným vláknem. DH- kroužkovci (v rybách neprokázán sexuální vývoj) |
|
|
Turbellaria: charakteristika, povrch těla, tělní dutina, TS, VS a NS |
Patří do rodu Platyhelmintes; jsou vodní i suchozemské druhy; většinou jsou volně žijící, draví/ saprofyté; pokud nejsou parazitičtí, chybí přichycovací orgány; často mnoho párů očí; střevo je slepé, gastrovaskulární soustava (má i rozvodnou fci); velká regenerační schopnost; tělo je kryto řasinkovým epitelem, u parazitů kutikulou; časté je nepohlavní rozmnožování. Tělní dutina- schizocoel TS: ústní otvor nejčastěji v hlavě, ale může být i uprostřed těla; silný hltan sloužící k uchopení/ vysátí kořisti slepé střevo, které může být i velmi větvené a členité, ale vždy končí slepě! (u mořských druhú TS chybí) VS: protonefridie - plaménkové buňky (filtrace odpadních vod, regulace obsahu vody v těle, osmoregulace) NS: gangliová provazcovitá (jen hlavová ganglia, tělní chybí) Zástupci: ploštěnka mléčná, ploštěnka ušatá |
|
|
Trematoda: charakteristika, povrch těla, tělní dutina, TS, VS, NS |
Endoparazité, listovité až páskovité tělo, různé velikosti od několika mm do cca 10cm; dvě přísavky; většinou hermafrodité; povrch těla kryt tegumentem, který se podílí na trávení; velmi dobře vyvinutá reprodukční soustava; složité vývojové cykly s několika MH Tělní dutina: schizocoel TS: tegument, svalnatý jícen (nasávání potravy), který ústí do slepého, větveného střeva. VS: protonefridie - plaménkové buňky (filtrace odpadních vod, regulace obsahu vody v těle, osmoregulace) NS: gangliová provazcovitá (jen hlavová ganglia, tělní chybí) 1. a 2. MH je vždy měkkýš! |
|
|
Vývojový cyklus motolice jaterní |
Z vajíčka se líhne obrvené miracidium, které musí najít 1.MH- vodního plže (plovatkovití, okružákovití); konečným produktem vývoje v plži jsou cerkárie, které jsou jako metacerkárie enycystované na rostlině pozřeny člověkem/ skotem (DH), v duodenu se excystují a putují do jater, kde už se nachází dospělé motolice a množí se-> vajíčka ve faesces. |
|
|
Vývojový cyklus Schistosoma |
Krevničky jsou gonochoristé, dospělci žijí v cévách, kde se navzájem vyhledají a spáří, po nakladení se vajíčka dostávají do vody (močí?) z vajíček se líhne miracidium, které proniká do plže, v němž se vyvine furkocerkárie, která přímo proniká do DH, v DH probíhá dospívání krevniček... |
|
|
Cestoda: charakteristika, povrch těla, tělní dutina, TS, VS, NS |
Protáhlí endoparazité (především TS obratlovců), na předním konci těla příchytné orgány, TS nemají! (fci přebírá tegument); Tělní dutina: schizocoel Pokryv těla: tegument VS: protonefridie - plaménkové buňky NS: gangliová provazcovitá- z ganglií 3 páry větvených provazců (jen hlavová ganglia, tělní chybí) Složité vývojové cykly s MH, hermafrodité- samooplození- jednotlivé články mezi sebou (u pravých tasemnic) Nepravé tasemnice: dekakant, nečlánkované tělo se zřasenými okraji, jedna sada pohlavních orgánů; Amphilidae- cizopasníci jeseterů a želv Pravé tasmenice: Hexakant, mnohočlánkové tělo, články postupně dorůstají za hlavičkou v proliferační zóně, nejstarší jsou na konci. Nejpočetnější je řád Kruhovky, parazitující u ptáků a savců |
|
|
Vývojový cyklus štěrbinovek, zástupci |
DH vylučuje ve faesces vajíčka, z nichž se líhne volně pohyblivá larva opatřen ciliemi- koracidium, které je pozřeno 1.MH (buchanka), ve kterém vzniká 1. larvální stadium- procerkoid, který musí být pozřen 2.MH (ryba), v němž vzniká 2. larvální stadium- plerocerkoid, který spolu s rybou pozře DH, v němž pak vzniká dospělá tasemnice. Zástupci: Škulovec šroký, Řemenatka ptačí |
|
|
Vyjmenovat alespoň 8 druhů tasemnic, popsat vývojový cyklus jedné z nich |
Tasemnice bezbranná Tasemnice douhočlenná Tasemnice psí Tasemnice hrášková Tasemnice vrtohlavá Tasemnice vroubená Řemenatka ptačí Měchožil zhoubný Měchožil bublinatý Vývojový cyklus tasemnice dlouhočlenné: Cizopasí v tenkém střevě člověka. MH jsou prasata/ člověk, v němž se vytváří larva- cysticerkus. Pro člověka je nebezpečnější být MH- cysticerkóza, může být smrtelná, boubel se nejčastěji tvoří v mozku, kde narůstá až 6cm a projevuje se epilepsií. Člověk se nakazí pozřením boubele z nedostatečně tepelně upraveného masa... |
|
|
Nematoda: povrch, tělní dutina, svalovina, TS, NS, VS, DS, Rozmnožování |
Žijí volně, jsou ale i endoparazitičtí; oblý protáhlý tvar těla; bílé či krémové zbarvení; Tělní dutina: pseudocoel Tělní povrch: odolná mnohovrstevná kutikula, rýhy, boční křídla, trny, papily Svalovina: Podélná svalová vlákna (mrskání) TS: průchozí: Ustní aparát(kapsula, papily, pysky, trny, zuby)->jícen (svalnatý/žláznatý)->trubicovité střevo->anální otvor (někdy redukována) NS: dobře vyvinuta, gangliová provazcovitá (až osm podélných pruhů, chybí tělní ganglia); smyslové orgány v pdoobě papil okolo ústního otvoru a kloaky VS: žláznaté exkreční buňky- renety, propojeny chordami, které vyúsťují do exkrečního sinu a na povrch ústí exkrečním pórem. DS: celým povrchem těla (endoparaziti jsou anaerobní) Rozmnožování: většinou vejcorodí gonochoristé (vzázně oviviparní); pohlavní orgány trubicovité- samice: 2 vaječníky, trubicovité dělohy, svalnatá vagina vyúsťující vulvou; samec: nepárové varle, ejakulatorní žlázy, kloaka, pářící plachetka (usnadňuje kopulaci), mohou být i pářící jehlice. U hlístic obvykle dochází ke 4 svlékáním, po posledním vzniká pohlavně dospělá hlístice. -Tenkohlavec lidský, svalovec stočeý, hádě dobytčí |
|
|
Druhy parazitů jejichž exogenní stádia se vyskytují ve faesces psů způsobující zoonózy. Systematické řazení těchto cizopasníků, celé vývojové cykly, patogenitu pro psa i člověka a prevenci. |
Měchožil bublinatý: kmen: Ploštěnci, třída Tasemnice; řád: Kruhovky; čeleď: Taeniidae Měchožil zhoubný: kmen: Ploštěnci, třída Tasemnice; řád: Kruhovky; čeleď: Taeniidae Tasemnice psí: kmen: Ploštěnci, třída Tasemnice; řád: Kruhovky; čeleď: Dilepodidae Měchovec: kmen: Hlístice; třída: Phasmidea; řád: měchovci; čeleď: měchovci Škrkavka psí: kmen: Hlístice; řád: škrkavky |
|
|
Cizopasníci ve faesces psa: celé vývojové cykly, patogenitu pro psa i člověka a prevenci. |
Měchožil zhoubný: dospělci ve střevech psů, koček, lišek a vlků-> zde produkce vajíček, které pozře MH (kopytník, člověk), larvy- echinokoky migrují krví do různých orgánů, kde vznikají dceřinné cyty, které rostou a poškozují orgán, někdy vznikají i terciální cysty. Nejčastěji jsou napadena játra, mozek i plíce. DH není příliš dotčen. Prevencí je hygiena! Měchožil bublinatý: dospělci u psů, koček, lišek a vlků-> zde produkce vajíček. Po pozření vajíček MH (hlodavec, člověk...) se vylíhne larva- alveokok, postihuje nejčastěji játra. DH se nakazí pozřením MH, člověk nejčastěji konzumací potřísněné zeleniny. DH nebývá příliš dotčen. Prevencí je hygiena! Tasemnice psí: Její larva se vyvíjí v těle blechy. Když pes nebo kočka, či člověk blechu rozkousne, larva tasemnice se uvolní a putuje přes žaludek až do střeva zvířete.Ve střevě se larva tasemnice svojí hlavičkou zachytí ve sliznici. Tady se začne larvální stádium vyvíjet v dospělce. Dospělec odlučuje články. Každý článek je nezávislou jednotkou obsahující několik stovek vajíček. Zralé články tasemnice, napěchované vajíčky, jsou odlučovány po jednom a vylučovány trusem. Bývají pohyblivé a vypadají jako okurková semínka. Ve vnějším prostředí články vyschnou, puknou a uvolní vajíčka tasemnice. Vajíčka spolknou larvy blech. Zatímco se larva proměňuje v dospělou blechu, z vajíčka se vyvine larva tasemnice a celý cyklus začíná znova. Patogenita pro DH malá: bolest břicha, zvracení, průjmy. Prevence: odblešení Měchovec: parazituje v duodenu, kde saje krev- anémie. Zoonózu způsobuje larva, která po vylíhnutí ve vnějším prostředí aktivně proniká přes kůži- podkožní migrace je dorpovázena výrazným zánětem. Člověk se nejčastěji nakazí chůzí naboso po vlhké zemi, v ČR nepříliš časté. Škrkavka psí: Parazit psů, především štěňat. Pes je DH, škrkavky ve střevě-> s faesces venku->pozření jinou psov. šelmou či člověkem-> larva migruje do různých orgánů, nejčastěji směrem mozku (slepota). Migrace v DH- tracheální u štěňat, svalová u starších psů. Obecně je prevencí odklízení faesces, hygiena a obezřetnost. |
|
|
Vířníci a Vrtejši. Charakteristika, zástupci, význam |
Vířníci: tělo členěno na hlavu, trup a nohu, často jsou přítomné oči a krátká tykadla; vířivý aparát; svalnatý jícen, NS- gangliová; VS- protonefridie; gonochoristé, přímý vývoj;žijí ve sladkých vodách či ve vlhku; hlavová část a noha zatažitelné- píďalkovitý pohyb. -> Pijavenka růžová, hrotenka dvourohá Vrtejši: endoparazité TS obratlovců- především ryb a ptáků; biohleminti, válcovitý tvar těla; zatažitelný chobotek se zpětnými háčky; Chybí TS i DS; pseudocoel; povrch těla- tegument; gonochoristé. -> vrtejš veliký (DH- prase, MH- larvy brouků), vrtejš kachní (MH lasturnatky, 2.MH blešivci) |
|
|
Vývojový cyklus vrtejšů |
Nepřímý. Mezihostitelem je vždy členovec. Vajíčka obsahují již zformovanou larvu- akantor, která odchází s výkaly DH do vnějšího prostředí -> zde jsou pozřena MH (ve vodě korýši, na suchu hmyz)-> v MH se postupně vyvíjí cystakant-> po pozření se cystakanty uvolňují v DH a přichycují se ke stěně tenkého střeva |
|
|
Aculifera- charakteristika a zástupce |
Není přítomna schránka; nízký stupeň cephalizace; amfineurie; buď kutikula, nebo volně pohyblivé ochranné destičky. Zástupci: červovka středomořská (úplně bez schránky, obalena pláštěm, červovitý vzhled); chroustnatka středomořská (tělo kryto příčně položenými pohyblivými destičkami, zespoda lze odlišit hlavu a nohu dle rýhy; živočich je aktivní v noci a spásá porost na skalách v moři) |
|
|
Rozdíly mezi přílipkovci a ostatními Conchifera |
Přílipkovci: radiální uspořádání; čepičkovitá ulitka; 8 svalových vtisků, kruhovitá noha, 5 párů žeber, NS s 10 komisurami, 6 párů nefridií, 2 páry gonád. srdce má 2 páry přívodných žil, coelom tvoří dutinu gonád a perikardu. 6ijí pouze v hlubinách, do roku 1951 považováni za vyhynulé. Schránkovci: dobře vyvinutá hlava, přítomnost ulity, schránka s tělem spojena volně pomocí svalů. Ulita: periostrakum, ostrakum a hypostrakum. |
|
|
Plži (gastropoda) obecně |
Ztráta symetrie, spirálovitě zatočený útrobní vak; přítomnost ulity, která může být druhotně redukována. Pravá tělní dutina (coelom); tělní části: hlava, noha, útrobní vak Mají radulu, 1-2 páry tykadel Srdce: 1-2 předsíně; 2 komory Hemolymfa má i mechanickou fci (hrabání, vysouvání těla z ulity) Nejvíce jich je v moři, ale jsou i sladkovodní a suchozemští (mají v pokožce slizové žlázky). DS: původně žábry, druhotně plicní vak |
|
|
Rozdělení plžů až na řády, jejich znaky, vysvětlení proč? |
Podtřída:Předožábří: přítomnost trvalého víčka k uzavírání ulity, žábry před srdeční předsíní, dělí se dle počtu předsíní; dělí se dle polohy očí Ř. Dvoupředsíňoví- ušeň mořská, zubovec dunajský, přílipka misková Ř: jednopředsíňoví- nachovec veleústý, otranka jaderská Podtřída:Zadožábří: chybí trvalé víčko; žábry až za srdeční předsíní- koulenka bezrohá, zej obrovský, valovky Plicnatí: plášťová dutina bez žaber, primitivní plíce; většinou ulita bez trvalého víčka Ř: Spodnoocí: většinou vodní, oči ná bázi jediného páru tykadel -okružák ploský Ř: Stopkoocí: oči na konci druhého páru zatažitelných tykadel, věsměs suchozemští - Hlemýžď zahradní, plzák, slimák |
|
|
Hospodářský význam plžů (gastropoda)- 3 příklady, zařazení do systému |
Ušeň mořská (předožábří;dvoupředsíňoví)- tradiční suvenýr- krásná perleť, používané jako misky na mýdlo Hlemýžď zahradní (plicnatí;stopkoocí)- pravotočivá ulita, bez trvalého víčka; příprava pokrmů, chov na hlemýždích farmách, dnes konzumováno cca 15 druhů rodu Helix Plzák španělský (plicnatí;stopkoocí)- pochází z Pyrenejského poloostrova, tělo bez ulity, dva páry tykadel, velmi nepříjemný invazivní druh páchající škody na úrodě (zelenina, květiny) |
|
|
Kelnatky(scaphopoda) - charakteristika, zdůvodnění řazení mezi třídy plžů a mlžů |
Přechod mezi plži a mlži; živočich je ukryt ve schránce ve tvaru dutého klu; nemá oči, plášťová dutina je neprůchozí; výhradně mořští Společné znaky s plži- stvaba těla, jazyková páska S mlži: bilaterální souměrnost, rycí trojlaločná noha, absence očí - Kelnatka obecná |
|
|
Mlži (bivalvia)- charakteristika, tělo, vnitřní ústroje etc. |
Bilaterální souměrnost; uzavření mezi dvě lastury- misky spojené vazem a opatřené zámkem; v plášťové dutině 3 otvory (vysouvání nohy, přijímací a vyvrhovací otvor); chybí hlava, radula a hltan; oči přítomné jen někdy (okraj pláště/ sifony); srdce má 2 předsíně; ledviny komunikují s perikardem; párové pohlavní orgány v noze; K oplození vajíček dochází buď ve vodě, nebo spermiemi přivířenými epitelem. Dělení dle utváření žaber: Perožábří; nitkožábří; listožábří; skulinožábří |
|
|
3 příklady hospodářského významu Bivalvia+ zařazení do systému a hlavní znaky |
Slávka jedlá (mlži, nitkožábří): trojúhelníkovit tvar schránek, mohutná byssová žláza, mohou způsobovat alergické reakce; chov v akvakulturách Perlotvorka Mořská (Mlži, nitkožábří): produkce perel; přirozené perly jsou vzácné většinou tvořeny uměle pomocí vzložení kusu perleti do tvora. Dorůstají až 30cm a 10kg váhy Srdcovka jedlá (mlži, listožábří)- její misky jsou paprsčitě rýhované, loví se pro obchod (jí se, dekorace), vyskytuje se v Černém a Baltském moři |
|
|
Charakteristika třídy Cephalopoda, systematické rozdělení, charakteristika jednotlivých skupin+ zástupci |
Hlava a trup, noha přeměněna na věnec ramen a nálevku; ramena s přísavkami; schopnost barvoměny, úniková reakce s vypouštěním sépiové hnědi; nervové uzliny koncentrovány v hlavě; dokonalé komorové oko; cévní soustava téměř uzavřená; zobákovité čelisti (slinn, jedové žlázy), svalnatý žaludek; gonochoristé. Rozdělujeme 2 podtřídy dle počtu žaber Čtyřžábří: živoucí fosilie, tělo ve schránce s přepážkami spojenými sifem. -Loděnka hlubinná- 90 ramen Dvoužábří: Ř: Desetiramenatci: 8 kratšíh a 2 delší ramena (lov) - sépie obecná, oliheň obecná, krakatice obecná (až 40m) Ř: Chobotnice: 8 stejných ramen, zobákovitá ústa s jednovými žlázami - chobotnice obecná, chobotnice Joubinova |
|
|
Hektokotylus + charakteristika taxonomické skupiny, jíž se týká |
Prodloužené zbytnělé rameno samců některých chobotnic s velkým množstvím přísavek. Obsahuje spermatofory. Oddělí se od těla samce a doplave k samici do její plášťové dutiny. U argonauta Argonauta pelagického (dvoužábří, chobotnice) hektokotylové rameno odpadá a je určitou dobu samostatně pohyblivé. Na jedinci regeneruje. Ř: Chobotnice: 8 stejných ramen, zobákovitá ústa s jednovými žlázami - chobotnice obecná, chobotnice Joubinova |
|
|
Sumýšovci (sipunculida), anatomie, zástupci |
Červovitý vzhled; ústní otvor na konci zatažitelného rypáčku; kolem úst obrvená tykadla; metanefridie; trávicí trubice ve tvaru U (ústn i řitní otvor v přední části těla); Chybí OS, krvinky s poněkud neobvyklým barvivem – hemerythrinem DS přes chapadélka; NS- nepárový ventrální provazec; gonochoristé s nepřímým vývojem přech trochoforu; mořští, obývají chodbičky na dně či štěrbiny ve skalách; ryjí ve dně a jsou to mikrofágové - Sumýš jedlý, sumýš obecný |
|
|
Kroužkovci Annelida- charakteristika, popis těla, anatomie etc. |
Tělo ze 3 oddílů- prostomium, homonomní články, pygidium Povrch těla kryje tenká kutikula, chitinózní krycí destičky, nebo štětiny; coelomata; svalovina je okružní a podélná; CS uzavřená; TS: stomodeum, mezentron, proktodeum; NS žebříčkovitá; VS: metanefridie; DS: celý povrch těla, mimořádně žábry; coelomové váčky vyplněné tekutinou (hydroskelet); Gonochoristé i hermíci; opasek = několik tělních článků (podílejí se na vytvoření slizového obalu vajíčka - kokonuoplození vnější, vzácně kopulace; v moř i na souši |
|
|
Mnohoštětinatci- polychaeta, dva zástupci a co o nich víte |
Třída kmenu kroužkovci-Na každém metameru parapodia; velké množství štětinek; tykadla, makadla a oči; gonochoristé; draví; žerou je lidé i ryby Palolo zelený: v Tichomoří, rozmnožovaný cyklus dle fází měsíce; domorodci loví jejich části a konzumují je- yummy Afroditka plstnatá: žije v okolí evropských břehů; zahrabává se do dna, kde tvoří díry, opaleskující štětinky Nereidka hnědá: připomíná stonožku, obývá husté porosty řas a štěrbiny mezi koloniemi slávek v severním Atlantiku |
|
|
Máloštětinatci-oligochaeta, dva zástupci a co o nich víte |
Třída kmenu kroužkovci-Nemají parapodia; žláznatý opasek; na člácích 4 páry štětinek (usnadnění pohybu); velká regenerační schopnost; i nepohlavní rozmnožování- více typů včetně partenogeneze; hermíci- při kopulaci i oplození plní důležitou fci opasek- výměšky tvoří kokon Žížala obecná- dosahuje až 30cm; méně citlivá na naedostatek kyslíku v půdě, proniká do větších hloubek; podílí se na tvorbě humusu, provzdušňují a převrstvují půdu, obohacují ji o užitečné bakterie. Vermikompostéry Žížala hnojní- žije masově v kompostech a hnojištích, přirozeným biotopem jsou zamokřené půdy, dorůstá 150mm. Díky zápachu je atraktivní pro některé ryby- návnada |
|
|
Tři druhy významných máloštětinatců, popis tělních ústrojů, zdůvodnit jejich význam z hlediska člověka či hospodářské produkce |
Nítěnka větší- pouze 1 pár varlat a vaječníků; časté nepohlavní rozmnožování; zadní část ve vodě vykonává dýchací pohyby. Ve svém těle hromadí škodlivé látky- přestože je to rizikové krmivo, je hojně využíváno. Žížala obecná- dosahuje až 30cm; méně citlivá na naedostatek kyslíku v půdě, proniká do větších hloubek; podílí se na tvorbě humusu, provzdušňují a převrstvují půdu, obohacují ji o užitečné bakterie. Vermikompostéry Žížala hnojní- žije masově v kompostech a hnojištích, přirozeným biotopem jsou zamokřené půdy, dorůstá 150mm. Díky zápachu je atraktivní pro některé ryby- návnada Máloštětinatci- Nemají parapodia; žláznatý opasek; na člácích 4 páry štětinek (usnadnění pohybu); velká regenerační schopnost; i nepohlavní rozmnožování- více typů včetně partenogeneze; hermíci- při kopulaci i oplození plní důležitou fci opasek- výměšky tvoří kokon; |
|
|
Charakterizujte Hirudinea a uveďte 2 zástupce+ co o nich víte |
Mají 33 článků, nebo násobek; vnější článkování neodpovídá tomu vnitřnímu (anulace = nepravé článkování); mají 2 přísavky- na konci a na začátku těla; obvykle nemají žádné štětiny; CS úplně otevřená, někdy nahrazena coelomovými kanály; VS- metanefridie; opasek přítomen sezónně, kolem něj je vyústění všech párů varlat.; slinné žlázy vylučují hirudin (proti srážení); SS: kožněsvalový vak mohutnější než u máloštětinatců, 4 vrstvy svaloviny - okružní, šikmá, podélná, dorzoventrální (umožňuje zploštění těla); TS: vychlípitelný hltan, slepé výběžky střeva; ®: hermafroditi (přilepení spermatoforu - spermie se protlačí do těla); přímý vývojvětšinou sladkovodní nebo vlhké tropymalá regenerační schopnost PIJAVKA LÉKAŘSKÁ (používaná v lékařství - snižování tlaku, výskyt pouze v čistých prohřátých vodách, hirudin- zabránění srážení krve) PIJAVKA KOŇSKÁ (dravá, nesaje krev, až 15cm, jednobarevný hřbet) CHOBOTNATKA RYBÍ (zadní přísavka větší než přední, napadá ryby, cizopasí buď na povrchu či žábrách, vektor rybích chorob) |
|
|
vyjmenujte 3 druhy Annelida, které podle vás mjí největší hospodářský význam, zařadit do systému + charakteristika |
Žážele: Č: žížalovití T: máloštětinatci ovaria s vývodem posunutým o několik článků dozadu žláznatý opasek za 20. článkem; hermafrodité+ nepohlavní rozmnožování; významně se podílejí na tvorbě humusu, provzdušňování a převrstvování půdy, obohacování o užitečné bakterie Žížala obecná- dosahuje až 30cm; méně citlivá na naedostatek kyslíku v půdě, proniká do větších hloubek; podílí se na tvorbě humusu, provzdušňují a převrstvují půdu, obohacují ji o užitečné bakterie. Žížala hnojní- žije masově v kompostech a hnojištích, přirozeným biotopem jsou zamokřené půdy, dorůstá 150mm. Díky zápachu je atraktivní pro některé ryby- návnada Eisenia andrei (kalifornská červená)- příbuzná žížale hnojní, ale je větší a ,,žravější"; nejvhodnější do vermikompostérů a k likvidaci bioodpadu a výrobě biohnojiva. Hodí se k interiérovému kompostování vzhledem k rychlosti zpracování a rychlému množení. |
|
|
Euchelicerata- Klepítkatci: stavba těla, končetiny na jednotlivých částech těla (prosoma, ophistosoma) CS, TS, NS, DS |
Časté srůsty článků- např. cephalothorax (roztoči nemají žádnou segementaci); 1. pár končetin chelicery zakončené klíšťkami(původně tykadla, která vymizela); 2. pár- mandibuly, 3. pár pedipalpy- nesou smyslová ústrojí; 4-5 párů kráčivých končetin z hlavohrudi; CS otevřená; TS- mimotělní trávení; VS- modifikované nefridie/malphigiho trubice; NS žebříčkovitá- uzliny: nadjícnová, podjícnová, hrudní; DS vodní- žábry, suchozemští- plicní vaky/vzdušnice; vyústění pohlavních orgánů na 2. článku zadečku. |
|
|
Klepítkatci- členění podkmenu+ stručná charakteristika těchto skupin |
T: Hrotnatci- dlouhý hrot na konci těla; složené oči a končetiny i na zadečku; velmi dobrá imunita; větší žábry T: Dromopoda- chelicery a pedipalpy; gonochoristé; suchozemští; článkování ophistosomatu PT: Sekáči PT: Štíři PT: Štírci PT: Solifugy T: Micrura - velmi rozmanitá PT: Roztoči- klíšťata, klíšťaci, čmelík PT Roztočovci PT: Štírenky PT: Pavouci - sklípkoši, sklípkani, praví pavouci PT: pavoukovití bičovci PT: štírovití bičnatci a bičovci |
|
|
Sekáči, štíři, štírci, solifugy - charakteristika, morfologie, zástupci a jejich biotop |
Sekáči- 11 článků; chybí stopka mezi cephalothoraxem a ophistosoma; chelicery tříčlánkové klépítkovité; značně prodloužené pedipalpy; nohy jsou velmi dlouhé, schopnost jejich odvrhnutí; kladélko u samic, penis u samců; jsou draví a užiteční -> sekáč rohatý (ije na suchých i vlhkých místech v přírodě, ale i synantropně), klepítík karpatský Štíři-ophistosoma členěno na mesosoma a metasoma; na konci metasoma mají telson s párovou jedovou žlázou; mohutná klepeta s makadly; dýchání pomocí 4 plicních vaků; na 9. článku smyslové hřebínky; zásnubí tance; oplození stopkovitým sermatoforem; iviparie; několik ekologických skupin- stromoví, pralesní, zemní, stepní a pouštní. - Štír kýlnatý (dříve v ČR), veleštír obrovský (až 18cm), štír tlustorepý (velmi jedovatý, severní afrika, suchý biotop) Solifugy- měkký zadeček s patrným článkováním; jedové žlázy nenalezeny; dvoučlánkové chelicery+ nejdokonalejší traheální soustava ze všech klepítkatců; stridulace; obývají suché a teplé biotopy v nižších zem. šířkách; aktivní večer; predátoři štírů - Solifuga egejská |
|
|
Klíšťata: popis těla, rozdíly mezi Ixodidae a Argasidae |
Většinou dorůstají max. velikosti 2mm, volné z těla vystupující kyčle noh- nepohyblivé; průduchy umístěny vzadu; Hallerův orgán na 1. páru nohou- vyhledávání hositele; 4 článkové pedipalpy, jejich kyčelní články srostlé v bodavě sací ústrojí s chobotkem se zpětnými háčky, k němuž se přikládají bodcovité chelicery. Přenos nemocí při vpouštění ixodinu! Ixodidae: na hřbětě pevný štítek (u samců celý hřbet, u samic menší), bodavě sací ústrojí viditelné svrchu; v hladovém stavu tělo ploché, po nasátí až 300x větší; jedno stadium larvy a jedno nymfální- cyklus je víceletý- klíště obecné, piják stepní Argasidae: kožovité tělo bez štítku, ústn ústrojí ventrálně; nezřetelný pohlavní dimorfismus; na hostitely nejdéle sají larvy, dospělci jen krátce - klíšťák zhoubný, klíšťák holubí |
|
|
Vývoj klíštěte obecného |
Trojhostitelský druh. Z vajíčka se vylíhnou malé šestinohé larvy číhající při zemi na malé hlodavce či ještěrky, po nasátí sez nich stávají nymfy, které vyčkávají o něco výše a přichytí se na většího živočicha. Nejvýše sedávají dospělci, kteří sají na zvěři, domácích zvířatech i lidech. |
|
|
3 druhy klíšťat v ČR + nemoci, které přenášejí |
Klíšťák holubí: v holubnících a kurnících, přenáší spirochetózy. Žijí skrytí a v noci se lezou na ptáky jen nasát. Nasátý vydrží až 10 let hladovět. Při nedostatku potravy sají i na lidech. Klíště obecné- v ČR nejhojnější zástupce, přenos boreliózy a encefalitidy, saje na domácích zvířatech, člověku i zvěři. Piják lužní: přenašeč klíštěnky psí (krevní parazit psů), též přenáší klíšťovou encefalitidu. |
|
|
Čmelík kuří a kleštík včelí |
Roztoči o velikosti cca 2mm s volně pohyblivými kyčlemi noh, pětičlánkovými pedipalpy a s párem stigmat mezi 2. a 4. kyčlemi noh. Parasitiformes (Ř) čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) – v noci saje na ptácich, roznáší mor, choleru,salmonelózu, spirochéty. Jeho vývoj je velmi rychlý, trvá jen 7-11dní od nakladenívajíček. Obranou proti němu je dodržování hygienických opatření a pravidelná dezinfekce. roztoč Jacobsonův/kleštík včelí (Varroa destruktor) – cizopasí u včel, nymfy na trubčím plodu a dospělé samice na dělnicích, významněoslabuje včelstvo, dokáží se velmi rychle rozmnožit (vývoj trvá 10 dní). Přenos na jiná včelstva pravděpodobně přes trubce. |
|
|
Zúženka zarděnková (Neotrombicula autumnalis) a trudník lidský (Demodexfolliculorum) – co o nich víš? |
Roztoči s kyčlemi včleněnými do exoskeletu, slepě končící střevo. Stigmata ústí před 1. párem nohou. Ř acariformes, PŘ sametkovci
Zúženka zarděnková – cizopasník člověka i zvířat, larvy napadají člověka, nabodávajíkůži, rozpouští podkožní tkáně a vysává je současně s mízou, trombidióza – podzimnízarděnky• Trudník lidský – cizopasí v chlupových, mazových a potních žlázách, způsobujerohovatění pokožky, ztrátu ochlupení a průnik infekcí |
|
|
Vlnovníci a hálčivci: popiš, hospodářský význam |
Roztoči s kyčlemi včleněnými do exoskeletu, slepě končící střevo. Stigmata ústí před 1. párem nohou. Ř acariformes, PŘ sametkovci • Vlnovníci – cizopasníci rostlin, drážděním buněk často působí vznik zduřenin neboplsťovitých povlaků. Tělo protáhlé • Vlnovník rybízový – ničí pupeny rybízů a angreštů • Vlnovník hruškový – způsobuje zduřeniny na listech ovocných stromů • Hálčivec révový – působí neduživost a krnění prýtů a listů (nejčastější akarinóza v.révy) |
|
|
Skladokaz mou č ný (Acarus siro) a zákožky (Sarcoptes spp.) – co o nich víš? |
PŘ: bezpancířníci- chybí jim stigmata, nemají tracheje, pedipalpy malé a dvoučlánkové, kyčle nohou dokonale splynuly s povrhcem těla • sladokaz moučný (Acarus siro) – má 8 – 9 generací do roka, masově se rozmnožujeve skladovaném obilí, mouce a moučných výrobcích při optimální vlhkosti 14%.Napadá hlavně klíčky – výrazně snižuje klíčivost. Zákožky mají kulaté tělo s krátkýma pahýlkovitýma nohama, vyžírají chodbičky ve škáře, kterou částečně rozpouští a vysávají ji -> dráždění buněk trávicími látkami-> tvorba rohoviny. Larvy žijí na povrchu kůže kontaktem se dostávaj na nové hostitele. • zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) • zákožka koňská (Sarcoptes equi), zákožka ovčí (Sarcoptes ovis), zákožka králičí(Sarcoptes cuniculi) – parazité zvířat. |
|
|
Popiš morfologii a anatomii pavouků (Araneae), jak se liší sklípkani(Mygaloorphae) a praví pavouci (Araneomorphae)? |
Charakteristika:• hlavohruď a zadeček, které jsou propojeny úzkou stopkou• na zadečku jsou často snovací bradavky, produkující hedvábná vlákna• chelicery jsou dvoučlánkové, konečný článek tvaru drápku, vyúsťuje v něm jedová žláza• 8 oček, sluchové a hmatové orgány, chemoreceptory na chodidlech• samci mají konec pedipalp přeměněný na druhotný pařící orgán cymbium (bulbus je nejvýznamnější část, do které jsou nasávány encystované pohlavní buňky, které jsou dále předávány pomocí embola do kopulačního otvoru samice), pomocíkterého předávají samicím spermatofor, která jej ukádá ve spermatéce • mimotělní trávení, sací žaludek• dýchací ústrojí: 2 plicní vaky, druhý pár bývá nahrazen trachejemi• vylučovací orgán – kyčelní žlázy, v zadečku malphigické trubice-ústí do kloaky, občas uskladňování produktů v pokožce- bílé guaninové skvrny u křižáků • samice zpravidla větší než samečci• bioregulátoři, predátoři škůdců Sklípkani:• silně ochlupený, nečlánkovaný zadeček• 2 páry plicních vaků a 1 pár vzušnic (tracheí)• víceletý vývoj• vyhrabávání nory (sklípku)• sklípkánek černý (u nás) Praví pavouci:• Labidognátní chelicery, nečlánkovaný zadeček, 1 pár plicních vaků• jednoletý vývin |
|
|
Uveď alespoň 3 zástupce pavouků , kteří si nestaví sítě , a co o nich víš |
Běžník kopretinový – zbarvený bíle, žlutě až zeleně, loví hmyz sající nektar • Slíďák tatarský – náš největší pavouk, živí se hmyzem a jinými pavoukovci, samičky snápadnými kokony s vajíčky přilepenými pod zadečky v teplých měsících pobíhají navýslunních místech • Sklípkani – největší pavouci, žijí v tropech. Netkají sítě, pavučinu používají napříkladpři rozmnožování nebo k vytvoření kokonu. Celé tělo je výrazně chlupaté, někteřízástupci mají na zadečku žahavé chloupky, které slouží k obraně. Loví hmyz, ještěrky,malé hady, hlodavce. Sklípkan probodne svou kořist klepítky a vstřikne do těla jed, čímžji ochromí. Kousnutí není pro člověka smrtelně nebezpečné. Větší druhy se dožívají až 20 let. |
|
|
Uveď alespoň 3 zástupce pavouků , kteří si staví sítě , a co o nich víš |
Křížák obecný – charakteristický kříž na zadečku, vytváří dvojrozměrné lapací sítě Pokoutník domácí – nejběžnější pavouk, staví si plachetkovitou síť s trychtýřovitýmúkrytem Snovačka jedovatá – patří k nejjedovatějším pavoukům, staví si trojrozměrnou síť aúkryty, kousnutí nebolí, ale brzy se dostavují příznaky celkové otravy, které mohu míttragické následky |
|
|
Korýši (Branchiata neboli Crustacea): popište stavbu těla, končetiny na jednotlivých částech těla (hlava, hruď , zadeček) cévní, trávicí, vylučovací soustavu, nervovou soustavu včetně smyslových orgánů , čím dýchají. |
tělo: hlava -5 článků, 1. je acron ->tykadla (1.,2. anteny a antenully), mandibuly(3.), maxily (4.,5.) hruď - pohbová fce, někdy se 1-3 páry nohou mění v čelistní nožky, jinak jsou stejné zadeček- nožky jen u vyšších korýšů, většinou dvouvětevné, buď pohyb nebo rozmnožování (poslední článek: telson- může být opatřen furkou či destičkou) -chitinová kutikula, krunýř (karapax) nebo skořápkarozeklané dvouvětevné končetiny; primárně vodní; DS dýchání žábrami (končetinového původu - epipodit) nebo celým povrchem těla; CS otevřená; TS ústní otvor• na břišní straně hlavy– střevo• někdy v přední části chitinózní výstelka– podíl na zpracování potravy, u rakovců pak žvýkací žaludek, hepatopankreas a řiť, VS- pozměněné (meta)nefridia, u nižších čelistní, u vyšších tykadlové žlázy; NS- u nižších korýšů -párovými ganglii, u rakovců hlavová ganglia splývají a vytvářejí mozkové ganglion Smyslové orgány: reprezentují různé mechanoreceptory, chemoreceptory a statocysty uložené např. v bázi tykadel. |
|
|
(T) Žábronožci (Branchiopoda): charakteristika, uveďte hlavní zástupce a zhodnoťte význam této skupiny z hlediska člověka. |
Žábronožci- TŘÍDA podtřída Žábronožky ( Anostraca ) • primitivní vodníživočichové, velikost několik cm • protáhlé ze stran zploštělé tělo, nekrytékrunýřem • složené oči na stopkách • hrudní končetiny – dvojvětevné,lupínkovité (pohyb, dýchání) • zadeček je bez končetin, zakončený obrvenoufurkou -žábronožka solná – žije v mořích nebo slaných jezerech,vajíčka velmi odolná, snášejí vyschnutí až 10 let, vývojová stádia využívajíakvaristé ke krmení rybek, důležitá potrava plameňáků • Podtřída: LupenonožciŘád: Listnonožky : –kriticky ohrožený druh, nemá ploutvičku, kterou jarní má. Nepřímý vývoj;obyvatel sezónních letních tůněk. Listonoh jarní: jeho výskyt ovlivněn teplotouvody, vídán jen na jaře, v ČR v polabí; menší než letní; přítomnostploutvičky Řád: Škeblovky : zploštělé tělo uzavřené v dvouchlopňové skořápce;na hlavě sblížené oko a pár tykadel; hemrafrodité i gonochoristi; vývojnepřímý; dobře snáší vysychání. Škeblovka velká- partenogenetické rozmnožování Řád: Perloočky – stojaté či mírně tekoucí vody; volná hlava, tělo krytodvouchlopňovou skořápkou, velké oko lemované světlolomnými krystalky; časténaupliové očko; zakrnělá tykadélka se smyslovou fcí; tykadla mohutněrozvětvená, slouží k pohybu; rozmnožování převážně partenogenezí, ačkolije zde výrazný pohl. Dimorfismus; samečci až na konci veg. Období- samičky pakkladou tzv. zimní vajíčka. -cedivé : Hrotnatkaštíhlá - Máoválné, z boku zploštělé tělo, zakončené různě dlouhým hrotem. Je velmivariabilní, vytváří tři formy. Dosahuje velikosti 1,5 – 4 mm. Vyskytuje se vplanktonu větších vodních ploch. Je vyhledávaným krmivem pro akvarijní rybky. -dravé : Raménka velká; velkoočka slatinná Člověku slouží jako krmivo pro rybky či ptactvo |
|
|
(T)Klanonožci- charakteristika, zástupci a význam pro člověka |
• drobní, bez krunýřku• tvar těla: kapkovitý až válcovitý• na hlavě tykadla a sblížená naupliová očka• mají stály počet tělních článků - 6 hrudních článků (1 přirůstá k hlavě, zbylé nesoukaždý jeden pár obrvených nožek, upravených k plavání)• 5 zadečkových článků bez noh, poslední článek – telson, který je zakončen furkou• rozmnožování pohlavní, pohlavní dimorfismus• vývoj je nepřímý, probíhá přes larvové stupně• dýchání: celým povrchem těla• býložravé i dravci, některé druhy parazitický způsob života• součást zooplanktonu; jsou to dravci, býložravci a pár parazitů • Řád: Buchanky: buchanka obecná • Řád: Vznášivky: vznášivka obecná • Řád: Plazivky: plazivka bahnomilná Cizopasní klanonožci: chlopek obecný, sepnutka hlavatková, červok kapří Význam pro člověka: krmivo pro ryby, zvláště pro potěr; cizopasné druhy cizopasí na rybách- nepříjemné pro chov |
|
|
Rakovci: charakteristika, hlavní zástupci; význam pro člověka |
• tělní články: hlava – 5, hruď – 8, zadeček – 7 , jeden zadečkový článek zpravidla chybí; telson má tvar lupenovité ploutvičky, furka většinou chybí• vylučovací ústrojí: tykadlová žláza • nerozdvojené hrudní končetiny; vývoj buď anamerický přes zöeu, nebo epimerií- přímý; Většina je mořská Řády: Bezkrunýřky Stejnonožci: beruška vodní, stinka zední, svinka obecná Různonožci: blešivec potoční Desetinožci -Plovoucí: garnát obecný, kreveta baltická -Lezoucí: Astacus astacus, astacus leptodactylus; austropotamobius torrentium; oronectes limosus; pacifastacus leniusculus; procambarus clarkii; langusta obecná; humr evropský; krab říční |
|
|
Astacus astacus |
Rak říční V ČR původní; dorůstá až 25cm a dožívá se až 20 let; potřebuje čistou tekoucí vodu; V poslední době vytlačován a nakažován račím morem od zavlečených druhů; krátká široká klepeta s vnitřním vrubem; rostrum s ostrým hrotem; 2 páry vyvýšenin na cephalothoraxovém štítku; saprofág; Vývoj přímý |
|
|
Austropotambius torrentium |
Rak kamenáč - původní v ČR 7-9cm; podobný astacus astacu; stlustá klepeta světlejší než krunýř (i nohy); rostrum bez hrotu; horské a podhorské říčky a potoky |
|
|
Astacus leptodactylus |
Rak bahenní - zavlečený introdukován z oblasti Haliče; dlouhá, uzká nevykrojená klepeta bez vnitřního zubu; 2 páry vyvýšenin na cephalothoraxovém štítku; žije ve stojatých vodách |
|
|
Oronectes limosus |
Rak pruhovaný- zavlečený Původem z Ameriky; 8-10cm; světlý, červené tečky na pelonu (zadeček); rezistence vůči račímu moru (ale přenáší jej) a tolerence ke znečištění vody-> vytlačování původních druhů-> likvidace; pohlavní dospělost již v 6měsících |
|
|
Pacifistacus leniusculus |
Rak signální- zavlečený Původem z USA; zákaz rozšiřování do volných vod; dorůstá více než 15cm, žije 7-10 let; kloub klepeta je nápadně bílý až namodralý |
|
|
Procambarus clarkii |
Rak červený- zavlečený V USA chován pro konzumní účely, nápadně červený; trnitý krunýř i klepeta; žije v bažinatých oblastech a hloubí si díry- narušuje hráze! U nás je prodáván v akvaristice |
|
|
Stonožkovci- charakteristika- stavba těla, hlava s přívěsky, trup s ostatními končetinami, CS, DS, TS, VS, NS, smyslové orgány a vyústění pohlavních orgánů u jednotlivých skupin |
tělo: hlava a trup; přívěsky hlavy: 1 pár tykadel; čelisti a spodní pysk nemají makadla, nebo jsou makadla vyvinuta (stonožky); více jak 3 páry kráčivých končetin v dospělosti- u stonožek je 1. pár přeměněn v čelistní nožky a poslední ve vlečné nohy; články buď srůstají po dvou- diplosomity (stonoženky, mnohonožky, drobnušky); končetiny jednovětevné (přívěsky); VS-malpighické trubice, specializované exkreční buňky; dýchání: vzdušnice; TS – bez hepatopankreatické žlázy; CS- otevřená; složené oči nejsou vytvořeny (stonoženky, drobnušky, mnohonožky), nebo je tvořískupina jednoduchých oček (stonožky); NS-žebříčkovitá, splývání ganglií, třídílné nadjícnové ganglium, podjícnové ganglium; pohlavní ústrojí je na prvních 4 článcích (stonoženky, drobnušky, mnohonožky), nebona koncových článcích (stonožky); z vajíčka se líhnou šestinohé larvy; gonochoristé, u mnohonožek přímá kopulace |
|
|
Stonožky a stonoženky- charakteristika (trup, končetiny), zástupci, rozdíly s mnohonožkami a drobnuškami |
třída Stonoženky (Symphyla):• mají všech 12 článků těla zcela volných (každý nese 1 pár končetin)• dochovány všechny 3 páry ústních ústrojí, čelisti a spodní pysk jsou bez makadel• zástupci: stonoženka bílá – hojná pod kmeny a v humusu třída Stonožky (Chilapoda): • tělo: dorsoventrálně zploštělé, skládá se z hlavy a protáhlého trupu• na hlavě skupiny jednoduchých oček, vzácně jsou vytvořeny složené oči• končetiny 1. páru přeměněny v čelistní nožky s jedovou žlázou• každý článek nese jeden pár nohou (mnohonožky diplosomity), které vyrustájí z boku• poslední pár nohou je nedelší, je přeměněn na vléčné nohy• Vyústění pohlavních orgánů vpředu (i u stonoženek a drobnušek)• mláďata se rodí s plným počtem článků a pouze dorůstají do velikosti dospělců (mnohonožky ne-e) • jsou dravé a užitečné, hubí škodlivé živočichy• některé tropické stonožky jsou značně jedovaté• drcené se často používají do léčivých preparátů v orientální medicíně (Čína,Indie)• zástupci: stonožka škvorová |
|
|
Mnohonžky a drobnušky- charakteristika (trup, končetiny), zástupci, rozdíly se stonožkami a stonoženkami |
třída Drobnušky (Pauropoda):• 12 tělních článků, jen 9 párů nohou• na prvním, jedenáctém a dvanáctém článku končetiny chybí• na hřbetní straně trupu pouze 6 tergitů• čelisti a spodní pysk jsou vytvořeny v podobě jednoduché mediální destičky(gnotochilaria)• většinou saprofágní, bez většího významu• zástupci: drobnuška bledátřída Mnohonožky (Diplopoda):• dvojčlánky – vždy 2 články srostlé, zde 2 páry nohou• čelisti a spodní pysk srostlé v gnathochilarium• nemají složené oči, pouze větší počet jednoduchých oček• tělo válcovité, mírně zploštělé• na rozdíl od stonožek mají pohlavní orgány v přední části těla, ústí jedním nebo 2otvory na 3. článku trupu• larvy se líhnou s malým počtem článků a pouze třemi páry končetin• některé druhy mají pachové žlázy – obrana proti predátorům• živí se rozkládajícími se rostlinnými zbytky, nebo částmi rostlin• zástupci: mnohonožka zemní |
|
|
Šestinozí- stavba těla, končetiny- jejich modifikace na jednotlivých částech těla; CS, TS, VS, NS, vývoj |
Charakteristika:• tělo: hlava, hruď, zadeček• 1 pár tykadel• ústní ústrojí kousací (více typů dle směru) - nepárový horní pysk, pár kusadel, pár čelistí, nepárový spodní pysk• hruď tvořena : předohrudí (prothorax), středohrudí (mesothorax) a zadohrudí(metathorax)• 3 páry kráčivých končetin v dospělosti (na hrudi)•CS-otevřená• VS- malpighické trubice• DS-vzdušnice;u živočichů žijící ve vodním prostředí vzdušnice přeměněny na tracheální žábry• gonochoristé• celá řada škůdců rostlin, uskladněných potravin a materiálů, ale také užiteční bioregulátoři a opylovači; NS: žebříčkovitá, splývání ganglií; třídílné nadjícnové ganglium, podjícnové ganglium • vývoj: proměna = metamorfóza anamerie: u primitivních šestinohých, larvám při každém svlékání dorůstajízadečkové články epimerie: u ostatních šestinohých, články těla se tvoří již ve vajíčku |
|
|
Nižší šestinožci (hmyzenky, vidličnatky, chvostoskoci). Popište stavbu těla, zástupce a hospodářský význam. |
Třída: Hmyzenky• bezkřídlé, protáhlé, nemají tykadla ani oči, první pár nohou – funkce tykadel• bodavě savé ústní ústrojí• proměna probíhá anamorfózou• hmyzenka ozbrojená (eosentomon transitorium) Třída: Vidličnatky• bezkřídlí• protáhlé tělo, slabě sklerotizované, nemá kožní pigment• ústní ústrojí kousací, jednoduché, entognátní• dlouhá nitkovitá tykadla• chybí oči i temenní očka• Škvorovky – sklerotizovane klíšťky •Štětinatky Třída: Chvostoskoci• málí, bezkřídlí, 6 členný zadeček, ústní ústrojí žvýkací nebo bodavě savé• skákací vidlice - furca, v klidu sklopená pod zadeček a přichycena záklopkou, umístěnana spodní straně těla, jejím vymrštěním skočí - řád: Volnočlenky (Arthopleona)o protáhlé tělo,nesrostlé hrudní a zadečkové články -řád: Srostločlenky (Symphypleona)o kulovité tělo,srostlé hrud a zadeč.články• důležitá složka edafonu,škůdci,tvorba humusu |
|
|
Hmyz- podrobný popis stavby těla, všech končetin a jejich modifikací na hlavě včetně tykadel |
tělní segmenty: hlava + hruď + zadeček hlava (caput) řídící a smyslové centrum vzniká srůstem 6 článků (každý nese jeden pár přívěsků) → 1. složené oči (z omatidií), 2. jednovětevná tykadla, 3. nic, 4. kusadla, 5. čelisti, 6. spodní pysk s makadly → příjem potravy, orientace v prostoru; Typy tykadel: nitkovitá (větší počet téměř stejných článků, první dva osvaleny, zbytek bičík) dále kyjovitá; vřetenovitá; listovitá; zpeřená... modifikace ústního ústrojí: kousací (brouci), sací (motýli), bodavě sací (komáři), lízací (mouchy) hruď (thorax)pohybové centrum vzniká srůstem 3 článků (předo-, středo- a zadohruď) u dospělců každý článek nese jeden pár končetin (kyčel, příkyčlí, stehno, holeň, chodidlo s drápky) modifikace končetin: kráčivé, skákací, plovací, hrabavé, loupeživé, přichycovací, sběrací středo- a zadohruď nese vždy jeden pár křídel, evolučně se jedná o vychlípeniny pokožky (ne tedy jako u ptáků!) modifikace křídel: krytky (tužší, kožovité, se zachovalou žilnatinou - kobylky, kudlanky, škvoři), polokrovky (přední část tuhá, zadní část blanitá - ploštice), krovky (tuhé, zpevněné chitinem - brouci), kyvadélka (redukce 2. páru - dvoukřídlí), druhotná ztráta (blechy, vši) zadeček (abdomen) složen z 6-11 článků ;primitivní skupiny a některé larvy mají na zadečku zbytky končetin modifikace: kladélko (samičky kobylek), žihadlo (samičky vos), cerky (= přívěsné štěty; škvoři) |
|
|
Hmyz- Rozmnožování, vývoj včetně typů larev a kukel. Dle čeho lze rozlišovat jednotlivé skupiny hmyzu? |
• většinou oddělené pohlaví • rozmnožování: různé formy – polyembryonie, pedogeneze, partenogeneze• samice převážně vejcorodé, mohou bít také vejcoživorodé, případně živorodé• u někrerých skupin se larva vyvíjí v těle samice a po nakladení je schopná se ihnedkuklit• postnatální vývoj probíhá přes larvové stupně (instary),• rozlišeny 2 postnatální vývoje: proměna nedokonalá a proměna dokonalá• proměna nedokonalá – larva v základních znacích podobná dospělci, rozdíly mezilarvou a dospělcem se ztrácejí při svlékání• proměna dokonalá – larvy se tvarem těla zcela odlišují od dospělců larvy: beznohé – žádné hrudní ani zadečkové končetiny šestinohé – bez panožek na zadečkových článcích se třemi páry článkovaných hrudních končetin a s panožkami na zadečkovýchčláncích • kukly: o kousací – volně připojená kusadla, značně pohyblivá o nekousací – kusadla pevně připojená k hlavě |
|
|
Dle čeho lze rozlišovat jednotlivé skupiny hmyzu? |
Dle kusadel: modifikace ústního ústrojí: kousací (brouci), sací (motýli), bodavě sací (komáři), lízací (mouchy) Dle svlékání dospělců: hmyz s proměnou dokonalou a nedokonalou; dle počtu instarů Dle přítomnosti křídel: Podtřídy křídlatí a bezkřídlatí, druhotně bezkřídlatí, počet křídel (dvoukřídlí vs. ostatní) Dle způsobu létání: palopterní(vážky)- nedokáží složit křídla nad zadeček,hlavní letovou práci vykonávají hlavní letové svaly / neopterní (ostatní) Dle typu křídel: dle počtu párů křídel (dvoukřídlí- zbytek má 2 páry) křídla s hustou žilnatinou (nižší) s řidší žilnatinou (blanokřídlí a dále), křídla s kožovitou krytkou (švábi), polokrovkami (ploštice) či krovkami (brouci), křídla krytá šupinami (motýli), ochlupená křídla (chrostíci), třásnitá křídla (třásněnky) |
|
|
Hmyz: TS, CS, NS, VS, pokožka |
Trávicí a vylučovací soustava – ústní ústrojí různého typu, výchozím typem jekousací, jeho části: cardo = postmentum, stipes = pracentum, palpus masillaris = palpuslabialis, galea = paraglossa, lacinia = glossa, slinné žlázy, stomodeum, mezenton,proktodeum, VS-malphigické trubice- ústí do střeva, střevní epitel, rectum • Cévní soustava – hřbetní céva v ostii, někdy boční arterie, u báze křídel akcesoricképulzující orgány, hemolymfa s různými typi buněk • Nervová soustava – odvozená z žebříčkovité, základem je mozek ( složený znadjícnové a podjícnové zauzliny), dále 3 páry hrudních a max 8 párů zadečkovýchganglíí • Dýchací soustava – tracheální, přitomna párová stigmata, u larev různé typy žaber Pokožka: ??? |
|
|
Proměna dokonalá a nedokonalá |
Dokonalá – kukla – v ní se housenka rozpadne na molekuly a vznikne něco uplne něco jiného. Larva se zivi necim jinym nez dospělec. Proto si nekonkurují. Larvy nemají základy křídel vidětNedokonalá přeměna – nymfa, která se postupne zacne podobat dospelci. Nymfy obývají stejná sanovište a zivi se stejnou stravou jako dospelci – vnitrodruhová konkurence. Larvy mají zárodky křídel vidět |
